|
|
Morfologická a funkční variabilita sekretorických žláz cerkárií vybraných skupin motolic
Krčmářová, Veronika ; Bulantová, Jana (vedoucí práce) ; Mikeš, Libor (oponent)
Motolice se vyznačují složitými vývojovými cykly, ve kterých figuruje kromě definitivních hostitelů i různý počet mezihostitelů. Při přenosu infekce z prvního mezihostitele na hostitele následujícího hraje klíčovou roli larvální stadium zvané cerkárie. Morfologie a další osud těchto larev se po dokončení jejich vývoje v prvním mezihostiteli liší v závislosti na tom, jakou cestou infikují dalšího hostitele. Některé cerkárie po uvolnění z prvního mezihostitele aktivně penetrují přímo přes povrch těla definitivních hostitelů, jiné encystují ve vnějším prostředí, kde v podobě metacerkárií na pozření definitivním hostitelem čekají. Nebo jsou oba výše zmíněné způsoby kombinovány a cerkárie encystují do podoby metacerkárií infekčních pro definitivního hostitele uvnitř druhého mezihostitele poté, co do něj aktivně proniknou. Výjimečně cerkárie neopouštějí ani sporocystu, ve které se vyvíjejí uvnitř prvního mezihostitele, následně zde i encystují a dál se vyvíjí se až po pozření definitivním hostitelem. Za účelem úspěšné přímé nákazy dalších hostitelů, přežití nepříznivých podmínek ve vnějším prostředí a přeměny na následující stádia se u cerkárií vyvinuly mimo ostatních adaptací i různé typy sekretorických žláz. Tyto žlázy se u cerkárií s ohledem na různé životní strategie motolic liší zejména svou...
|
|
|
Stomatocysty chrysofyt - dynamika encystace a excystace - bentická odpočívající stádia chrysofyt
Mušálková, Petra ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Juráň, Josef (oponent)
Odpočívající rezistentní stádium hraje v životním cyklu fytoplanktonních mikroorganismů několik významných rolí, především při ochraně před nepříznivými podmínkami a při šíření na nové lokality. Zlativky tvoří početné populace pouze krátkou část roku, a proto je pro ně tvorba odpočívajícího stádia důležitá pro obnovení vegetativní populace následující rok. Chrysofytní odpočívající stádia se nazývají stomatocysty, jsou křemičité a mají unikátní druhově specifickou morfologii. Mohou vznikat jak pohlavním, tak nepohlavním rozmnožováním. Jedná se o málo prozkoumanou oblast. Většina popsaných stomatocyst není přiřazená k popsaným druhům a mnoho se neví o spouštěčích encystace a excystace. Usuzuje se, že zde působí kombinace faktorů vnějších (teplota, světlo, živiny) i vnitřních (stáří buněk a jejich koncentrace). Podrobněji zkoumána byla zatím pouze pohlavní encystace u Dinobryon cyindricum a Synura petersenii. Má diplomová práce je založena na laboratorních experimentech s Ochromonas tuberculata, Synura uvella a s dvěma kmeny Synura petersenii. Zjišťovala jsem, zda mají vnější podmínky, teplota a nedostatek dusíku nebo fosforu, vliv na nepohlavní encystaci a zda je možné pomocí modifikace vnějších podmínek navodit excystaci. Odpověď na stimuly encystace byly kmenově specifické, podpořit encystaci se...
|
|
|
Encystation and life cycle of free living amoebae of the genus Acanthamoeba spp.
Bínová, Eva ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Dyková, Iva (oponent) ; Ondriska, František (oponent)
Améby rodu Acanthamoeba jsou celosvětově rozšířená, volně žijící, fakultativně patogenní jednobuněčná eukaryota. Jejich nebezpečnost pro člověka spočívá ve schopnosti pronikat do organismu, odolat obranným mechanismům, množit se, poškozovat napadené tkáně a tím vyvolat onemocnění, proti kterým chybí kauzální léčba a která nejčastěji postihují oko a centrální nervovou soustavu (CNS). Jedním z hlavních důvodů často neúspěšné terapie je schopnost akantaméb vytvářet v postižených tkáních cysty, vysoce rezistentní klidová stádia. Kromě cyst, které akantaméby tvoří jak v přírodě, tak v infikovaných tkáních pod vlivem dlouhodobého stresu, se tyto organismy vlivem akutního ohrožení rychle transformují v méně odolná klidová stádia, pseudocysty. Předkládaná práce se zaměřuje na dosud neznámé aspekty odolnosti obou rezistentních stádií akantaméb, cyst a pseudocyst, a současně si klade za cíl popsat další charakteristiky odlišující cysty a pseudocysty a procesy spojené s jejich tvorbou a rezistencí. Jedním ze studovaných aspektů odolnosti klidových stádií akantaméb byla přítomnost cukerného alkoholu manitolu a neredukujícího cukru trehalózy, sacharidů, které se v buňkách mnoha organismů účastní obranných reakcí vůči abiotickému stresu. Ačkoli v genomu A. castellanii jsou enzymy pro syntézu obou cukrů popsány,...
|
|
|
Dynamika encystace střevního prvoka Giardia intestinalis.
Vinopalová, Martina ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Verner, Zdeněk (oponent)
Giardia intestinalis je anaerobní prvok, který parazituje v tenkém střevě lidí a dalších obratlovčích hostitelů. Tento kosmopolitní parazit, který způsobuje průjmová onemocnění, se přenáší kontaminovanou vodou či potravinami ve stádiu rezistentní cysty. Proces encystace zahrnuje řadu dějů, které vedou ke kompletní přestavbě buňky do podoby infekčního stádia. Cílem této práce bylo vizualizovat dané přestavby in vivo pomocí metody enzymatického značení proteinů. Pro účely této práce byly vybrány enzymatické tagy Y-FAST a HaloTag, které umožňují sledování živých buněk za anaerobních podmínek. Byly vytvořeny konstrukty chimerických proteinů pro sledování dynamiky encystačních váčků, struktur endoplasmatického retikula, adhezivního disku a mitózy. Pomocí vytvořených konstruktů se nám úspěšně podařilo sledovat dynamiku encystačních váčků a adhezivního disku in vivo. Zároveň tato práce poskytla zcela nové molekulární nástroje pro vytvoření uceleného obrázku dynamiky buněčné přestavby parazita během encystace.
|
|
|
Adaptivní funkce odpočívajících stádií řas s důrazem na stomatocysty zlativek
Mušálková, Petra ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Pusztai, Martin (oponent)
Tvorba odpočívajícího stádia je velmi častou schopností většiny tříd řas. Primárně je toto stádium považováno za odolnou formu, která pomáhá organismu přežít nepříznivé podmínky nebo rychle měnící se prostředí. Ovšem může sloužit také k šíření, jako semenná banka pro rekolonizaci habitatu nebo může být zdrojem genetické variability, pokud následuje po pohlavním rozmnožování. Význam tohoto odpočívajícího bentického stádia roste u řas, jejichž populační růst je sezonní. Mezi organismy se sezónním výskytem patří například obrněnky a zlativky. Odpočívající stádia zlativek se nazývají stomatocysty, vznikají endogenně a jsou tvořeny polymery oxidu křemíku. Stomatocysty mají unikátní morfologii, která je druhově specifická. U většiny popsaných zástupců Chrysophyceae není morfologie stomatocyst vůbec známá. Druhové určování ztěžuje především rychlé střídání dominantních druhů zlativek v přírodně. Doposud také není jasné, které faktory vyvolávají encystaci a excystaci. Na toto téma bylo provedeno několik laboratorních experimentů a prozatím se dá předpokládat, že encystaci a excystaci indukuje kombinace vnějších i vnitřních podnětů. Stomatocysty vznikají po pohlavním rozmnožováním nebo z vegetativních buněk a zachované v sedimentu mohou sloužit jako indikátor klimatických podmínek v minulosti. Klíčová...
|
|
|
Morfologická a funkční variabilita sekretorických žláz cerkárií vybraných skupin motolic
Krčmářová, Veronika ; Bulantová, Jana (vedoucí práce) ; Mikeš, Libor (oponent)
Motolice se vyznačují složitými vývojovými cykly, ve kterých figuruje kromě definitivních hostitelů i různý počet mezihostitelů. Při přenosu infekce z prvního mezihostitele na hostitele následujícího hraje klíčovou roli larvální stadium zvané cerkárie. Morfologie a další osud těchto larev se po dokončení jejich vývoje v prvním mezihostiteli liší v závislosti na tom, jakou cestou infikují dalšího hostitele. Některé cerkárie po uvolnění z prvního mezihostitele aktivně penetrují přímo přes povrch těla definitivních hostitelů, jiné encystují ve vnějším prostředí, kde v podobě metacerkárií na pozření definitivním hostitelem čekají. Nebo jsou oba výše zmíněné způsoby kombinovány a cerkárie encystují do podoby metacerkárií infekčních pro definitivního hostitele uvnitř druhého mezihostitele poté, co do něj aktivně proniknou. Výjimečně cerkárie neopouštějí ani sporocystu, ve které se vyvíjejí uvnitř prvního mezihostitele, následně zde i encystují a dál se vyvíjí se až po pozření definitivním hostitelem. Za účelem úspěšné přímé nákazy dalších hostitelů, přežití nepříznivých podmínek ve vnějším prostředí a přeměny na následující stádia se u cerkárií vyvinuly mimo ostatních adaptací i různé typy sekretorických žláz. Tyto žlázy se u cerkárií s ohledem na různé životní strategie motolic liší zejména svou...
|
|
|
Live cycle of the free-living amoeba. Differentiation of amoebae of the genera Acanthamoeba and Balamuthia
Klieščiková, Jarmila ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Ondriska, František (oponent) ; Walochnik, Julia (oponent)
Volně žijící améby Acanthamoeba spp. a Balamuthia mandrillaris jsou původci závažných onemocnění člověka: vzácné, většinou fatální granulomatózní amébové encefalitidy (obě) nebo keratitidy (akantaméby). Jedním z důvodů neúspěšné terapie je schopnost trofozoitů obou organizmů vytvářet rezistentní stádia - cysty, které lze najít také v postižených tkáních. V naší práci jsme zjistili, že encystace u akantaméb vyžaduje kromě jiného přítomnost fungujícího Golgiho aparátu, který se podílí na trasportu materiálu pro stavbu cystové stěny na povrch buňky; glykogenfosforylázy, enzymu, který degraduje glykogen na podjednotky glukózy využívané encystující buňkou pro syntézu celulózy a dvě nově exprimované celulóza syntázy. Syntéza celulózy u akantaméb není inhibovaná známými herbicidy. Kromě celulózy jsme v cystové stěně akantaméb detekovali -mannan a -1,3-1,4-glukan (lichenin). Zatímco celulóza je přítomna ve vnitřní (endocystě) a zevní stěně (exocystě) cysty, -mannan a lichenin se nacházejí pouze v endocystě. Lichenin, který byl u protozoí v naší studii detekován vůbec poprvé, má podobnou stavbu jako lichenin ječmene. Je tvořen především celobiózou a celotriózou s menším podílem celotetrózy. Použitím stejných metod jako u akantaméb se nám nepodařilo detekovat žádný cukerný zbytek v cystové stěně...
|
host ::
RSS.